Bůh žehnej mírumilovné kombinaci kofeinu s taurinem. Obávám se, že doporučenou denní dávku jsem stihl za uplynulé dvě hodiny překročit zhruba stotřicetkrát. Určitě mé tři čtenáře zajímá, jak příjemnou jsem měl cestu. Z lesů na Vysočině jsem zamířil do probouzejícího se Brna. Nikam jsem nespěchal, projel jsem potemnělou Poličkou, Bystrým a Olešnicí. V Kunštátu jsem uvažoval nad návštěvou mého dlouholetého přítele, bohužel jsem s sebou neměl žádné Molotovovy koktejly, takže by tato kulturní vložka zdaleka nebyla tak smysluplná a efektivní, jako kdybych je měl.
Následovala krátká zastávka na benzínové pumpě někde mezi Letovicemi a Blanskem, na které jsem doplnil docházející zásoby povzbudivých látek a pokračoval přes Lipůvku až na Královo pole, kde jsem absolvoval zběsilý slalom mezi tramvajemi. Zaparkoval jsem přímo před vchodem do fakulty, kopl do sebe další pixlu semtexu a rozespalý se vypotácel z auta.
Ne zrovna svižnou chůzí jsem zamířil do útrob své alma mater. Čekal bych, že budu jediná živá duše v dosahu minimálně dvou kilometrů. Z tohoto omylu jsem byl však velmi rychle vyveden, na fakultě to evidentně žilo i v tak nekřesťanskou hodinu. Vybral jsem si jeden opuštěný a potemnělý koutek, uvelebil se v křesílku, která mi tak trochu vždy připomínala sedačky v šalině a nenápadně naslouchal bujaré konverzaci, vedenou mezi dvěma uklizečkami, která by svou obsáhlou a bohatou slovní zásobou mohla bez problému konkurovat slovenské opravě lakatoše. Nevím, zda jsem jí pochopil zcela správně, ale hlavní náplní pravděpodobně bylo vyndavání pánského ochlupení z pisoárů. Pokud byste hledali spolehlivý způsob k omezení závislosti na energetických nápojích, doporučuji okolo šesté ranní navštívit naši fakultu.
Do začátku přednášky zbývá ještě devatenáct minut, přesto se objevil první z řady mých spolužáků. Posadil se pár metrů ode mne, a s otevřenou pusou zůstal civět z okna. Řekl bych, že vypadá podobně, jako já se cítím. Určitě by mu k té otevřené puse slušelo jedno z triček Časem přejde tě smích, komu také ne. V průběhu mé analýzy přibylo dalších pár lidí, už nás tu čeká asi tak pět. Když vemu v potaz to, že na první přednášce bylo zhruba čtyři sta lidí, musím konstatovat, že návštěvnost poněkud opadá. Mezi čekajícími marně pátrám pohledem po Vaškovi. Bohužel marně.
Vašek je jedním z mála opravdových přátel, které jsem měl tu čest za uplynulé tři roky, strávené nad rozepsanými kódy programů a debugováním poznat. Historie našeho přátelství sahá až do dob diskrétní matematiky v prvním semestru. Kdybych ho měl charakterizovat pár slovy, určitě by mezi nimi byla slova: rum, kytara, rum, Umrbrtka, rum, šerm, rum a tuzemák. Vizáží bych ho přirovnal k jednomu ze tří mušketýrů skříženým s kytaristou Visacího zámku. Někdy Vám budu vyprávět o našich nočních dobrodružstvích, nebo o jeho smyslu pro obchod, kdy je schopný sehnat uprostřed noci pojízdné kolo nebo vánoční stromek, výměnou za pouhé tři láhváče.
Odbila sedma hodina, byli jsme vpuštěny do přednáškové místnosti. Nakonec se nás tu shromáždilo přesně třicetosm. Musí být ohromná radost přednášet po čtyři desítky lidí, kterým padají hlavy na klávesnice plné drobků od koblih. Ovšem přednášející má očividně z vysoké absence radost, v očích mu vidím obrovským písmem jasně žhnoucí nápis: Impérium vrátí úder. Leden bude zajímavý. Zapoměl jsem zmínit, že pro mě a pro Vaška jsou sítě posledním kurzem bakalářského studia, který nám chybí, pro připuštění k červnovým státnicím a bohužel jsme si tím už jednou prošli. Vyhoření na loňských zkouškách nás staví do velmi nepříjemné pozice, kdy musíme letos tento kurz dokončit. To mi připomíná, že bych měl dávat pozor, ozvu se později...
Žádné komentáře:
Okomentovat