pátek 15. listopadu 2013

Dej mi na chvíli klid

Neskutečný. Člověk si vybere nejzalezlejší kout na fakultě, kam celej rok nepáchne ani noha a zrovna když už teda konečně zabere ho probuděj a vůbec jim to není blbý. Z hlubokého spánku mě v mžiku vytrhly hlasy, hemžící se všude kolem mě. Zvedl jsem hlavu, jako co se sakra děje, a uvědomil si, že stoleček, na kterém jsem poklidně pochrupoval, je ze všech stran obklíčen asi deseti zhruba dvacetiletými hihňajícími se Španělkami. Projel jsem je všechny vražedným pohledem, nasadil si zpátky spadlou kapuci a snažil se pokračovat ve spánku. Jejich český průvodce se jim chvíli lámanou angličtinou snažil vysvětlit, ať si mě nevšímají, že tu pouze něco studuju, načež všichni někam díkybohu zmizeli... 

Žádné komentáře:

Okomentovat